Něco o mě…

  Svého prvního psa jsem dostal od rodičů k 13. narozeninám. Byl to německý ovčák s PP „Christ z PS“, ale nikdo mu neřekl  jinak než Brit.  S Britem jsem začal v roce 1981 chodit na cvičák do ZKO Chodov, která po přestěhování změnila název na ZKO Jižní město. Tady jsem začal sbírat své první kynologické zkušenosti. Měl jsem veliké štěstí, neboť v 80 letech chodila na „Jižňák“ celá řada zkušených pejskařů. Cvičilo se opravdu na vysoké kynologické úrovni a já se měl od koho učit. Například: Břéťa Ťujík, Ivan Šefrna, Jirka Schuster, paní Špachmanová, Jirka Chyška a další. Kynologie mě začala bavit a pod vedením Břéťi Ťujíka jsem začal s Britem skládat zkoušky a zúčastňovat se výběrových závodů mládeže. S Britem jsme byli 3x na MR mládeže  a později na Federálním MR dospělích – Trnava 1988. Na jaře roku 1989 jsme nepostoupili z Krajského přeboru, Britovy bylo osm let a tak šel do zaslouženého důchodu, dožil se 13,5 let.

 V roce 1991 jsem si pořídil druhého psa, byl to opět německý ovčák a  jmenoval se „Artym z Háj-Pa“, ale opět dostal přezdívku  – Dandy. Zatím co Brit se musel pořád krotit, protože šel do všeho po hlavě, Dandy byl spíše opatrný. Cvičil jsem s ním úplně jinak než s Britem. Dandy si musel nejdříve každý cvik v klidu vyzkoušet a pak cvičil rád a s chutí. V té době jsem se rozhodl, že budu cvičit jen IPO a SchH. Velice se mi líbilo, že na IPO se hodnotí i projev psů na jednotlivých cvicích a psi musí pracovat přesně a radostně. Bez větších problémů jsem s Dandym složil IPO 1-3 a SchH 1-3,ale problémy jsem měl na obranách v cizím prostředí na neznámého figuranta. Po roce práce s figurantem Petrem Šmídem si začal Dandy věřit a bylo vyhráno. S Dandym jsme se pravidelně účastnili výběrových závodů IPO a SchH, MR německých ovčáků, 3x MR IPO, 1x MS IPO a 1x MS WUSV. Bohužel na jaře roku 1997 Dandy zemřel na torzy žaludku, nebylo mu ještě sedm let.

 Dva dny před odchodem Dandyho jsem z Moravy od Ládi Křápka přivezl svého třetího psa, opět německého ovčáka „Eno Černý Obelisk“. Endy byl plný chuti do práce a tak nám cvičení šlo celkem dobře. V té době se parta lidí na „Jižňáku“ pomalu rozpadala a protože není možné cvičit psa bez kolektivu lidí s podobným zájmem, začal jsem uvažovat o odchodu. V roce 1998 jsem se stal členem ZKO Braník. Byla to dobrá volba, v Braníku se sešel kolektiv lidí, kteří chtějí cvičit a se kterými si rozumím. Z černého Kladna připutoval do Prahy Honza Husák, který si pořídil v roce 2000 Codyho z Gartu a stal se posilou našeho cvičáku. Myslím, že se psy jsme udělali kus práce, a to i díky figurantům Jakubovi Borovičkovi a později Robertovi Fagošovi. S Endym jsme se pravidelně účastnili výběrových závodů IPO, 4x MR IPO, 1x MS IPO, konečně jsem složil stopařské speciálky FH 1-2. Krátce poté odešel Endy ve svých osmi letech do psího důchodu a spokojeně si stárne…. Endy zemřel v červnu 2010, dožil se skoro 13,5 let.

 Ezon… Na podzim roku 2004 jsem dostal nabídku na štěně německého ovčáka z Izraele od chovatelské stanice Lev-Praee. Po prohlédnutí rodokmenu jsem nabídku přijal a „Ezon Lev Praee“ v květnu 2005 přiletěl. Jelikož Izrael není člen EU muselo se čekat na výsledky protilátek vztekliny, a tak Ezonovi bylo už šest měsíců, když jsme se setkali. Nevím jestli to bylo špatnou socializací štěňat nebo leteckého převozu v šesti měsících, ale Ezon se bál lidí. Myslel jsem, že se mě to podaří srovnat, rok jsem se snažil, ale nešlo to. Ezon byl hrozný mazel, ale cvičit by opravdu nemusel. Hlavně obrany psychicky nezvládal. Po dlouhém váhání jsem se rozhodl Ezona darovat dobrým lidem. Na podzim roku 2006 jsem Ezona viděl spokojeného u bratra mé kamarádky v jižních Čechách, běhá po zahradě a má se dobře, na cvičák si ani nevzpomene.

 Tak a začalo hledání vhodného štěněte. V srpnu 2006 jsem přivezl z Moravy od pana Pavla Dvořáka štěně německého ovčáka „Cato Japedo“ a vše začíná znovu…

Josef Kaňka 17.6. 2010